Šumava

porovnání dovolených rok 2013 a 2016

den první

Ještě jsem nikdy nebyla na Šumavě, Zbyněk už byl, ale před dávnými lety. Byla to naše první manželská dovolená. Danik už chodil do práce a pobídl nás, už nemáte proč šetřit, příspívám vám, tak si to kupte s polopenzí. A tak jsme také udělali. Nechali jsme Danika doma, a my se vydali s přestupem v Praze do pro mě neznámých hor. Jedna kolegyně mi říkala, že je Šumava úplně jiná než Beskydy a tak jsem byla zvědavá. Dojeli jsme do Hojsovy Stráže a šli ještě nějaký ten kilometřík k naší chatě. Krajinka byla opravdu krásná, ale poprchávalo. Zvenku vypadala chata pěkně. Ale uvnitř to vypadalo dost soudružsky. Internet jsme v našem pokoji nechytali. Číšník byl veselý chlapík, ale někdy byl jeho humor trošku za hranu. Počasí příšerné, večer  se rozpršelo tak, že se nedalo ani jít ven. 

https://martaann.rajce.idnes.cz/sumava_2013_srpen/

2016 - 23. července

Naproti tomu o tři roky později, jsme se ubytovávali přímo v Železné Rudě, k chatě to nebylo tolik daleko jako při dovolené poprve, a měli jsme mnohem lepší vyhlídku na lepší počasí. Z penzionu Diana, jsme viděli z balkonku přímo na nejvyšší horu Šumavy - Velký Javor. To dodávalo tomuto místu mnohem větší šmrnc než minule v Hojsově Stráži. Zašli jsme si na oběd do centra, a byla malá přeháňka, kterou jsme využili k prohlídce místního muzea hor. Prozkoumávali jsme Železnou Rudu, kde jsou různé bunkry z doby studené války. Tehdy se do tohoto pohraničí ani nešlo dostat. Baví mě to procházet se v místech, kam jsme kdysy nemohli. Byla tu obnovená křížová cesta ve spolupráci s Bavorskou Rudou. Počasíčko se vyčasilo, a já si odběhla na bohoslužbu do místního krásného kostelíčku. Je tu mše jen jedenkrát do týdne, a tak jsem toho chtěla využít. Dokonce mě enchali přečíst čtení. Večer jsme si ještě udělali procházku na opačný konec Rudy a objevovali, kam všude vedou turistické stezky. Objevili jsme nějaký hrob Barbarů, kteří zde umřeli při stavbě zdejší silnice. Kupodivu byli mezi nimi i muslimové z pobaltských republik.

https://martaann.rajce.idnes.cz/Sumava_2016_-_sobota/

den druhý

https://martaann.rajce.idnes.cz/sumava_2013_srpen_2/

2016 - 24. července

Ráno jsme se vždycky chvíli poseděli na balkonku, výhled stál za to. Vzbudil nás vrtulník, rychlá služba, někomu v chatkách pod námi se zřejmě udělalo zle. Takže vrtulník rachotil, snídaně byla dobrá. Bylo nás tu více ubytovaných, dnes ještě, potom jsme osaměli. Přestože počasí nebylo ještě OK vydali jsme se na Špičák. Kvetlo tady lesní kvítí, výhledy byly s oparem také pěkné. Svezli jsme se nahoru i dolu lanovkou. Myslela jsem na to, jak jsme kdysy s děckama na Radhošti nevěděli jak se tato lanová sedačka zavírá. Dnes mi to přišlo legrační. Pod náma mraky kapradí, Zbyňova máma tomu říká Pira, nevím proč. Pod náma vedla trasa pro cyklocrosaře. Prováděli neuvěřitelné kousky a skoky s kolem. Nahoře na kopci jsme prošli kolem rozhledny a zašli se mrknout na přírodu kousíček dál . Byla tu i vyhlídka, kde jsem posvačili. Byla tu spousta motýlů. Zase trochu popršelo. Když jsme vylezli na rozhlednu rozpršelo se nejvíce. Viděli jsme shora šumavská jezera, ale viditelnost celkem nic moc. Dole v restauraci, hned pod lanovkou, jsem si dali něco pro zahřátí. Hrála tam příšerně tvrdá muzika, a cyklisté se tady oplachovali, protože byli celí od blata, a taky si dávali něco dobrého k jídlu a pití. Chatka byla moc pěkně vybavená dřevěným nábytkem. A my se vydali stejnou cestičkou zpátky do Rudy.  Mezitím se mraky trochu rozehnaly a po malém odpočinku jsme se šli projít podél křížové cesty ke kapli sv. Anny, která tu byla znovu vybuována jako symbol přátelství mezi německými a českými sousedy. Navečer se krásně vyčasilo a pohled na Velký Javor byl odsud kouzelný. 

https://martaann.rajce.idnes.cz/Sumava_2016_-_nedele/

den třetí

 

https://martaann.rajce.idnes.cz/sumava_2013_srpen_3/

 

 

2016 - 25. července

 

Před třemi lety se nám výlet na nejvyšší horu Šumavy moc nevyvedl, protože nebylo téměř vidět. Nyní když jsme koukali na Velký Javor z naší chaty v Železné Rudě, přímo si to říkalo o znovupokusivší výlet. A tak jsme dneska jeli. U zastávky j velký ptačí panelák. Zjistila jsem, že autobus bere jen eura. A v Rudě žádná směnárna nebyla. Rozhodli jsme se tedy, že zajdeme do Bavorské Rudy a peníze si vyměníme, nebo vyberu v bankomatu. Počasí bylo úplně úžasné. Neustále jsem to porovnávala s tím, když jsem tam jeli minule. Je to paráda, když vás na hranicích nikdo nekontroluje. Ve stánkách se suvenýry jsem si vyměnila eura a šli jsme dál hledat zastávku v Bavorsku. To německo je tak jiné, tak víc upravené, a těch kytek v oknech. Nádhera, máme se stále co učit. Na chvíli Velký Javor zčernal, říkám si, jeje, jen ať neprší. Ale po chvíli bylo zase krásně. V autobuse jsme jeli téměř sami a řidič byl čech. Nechtělo se nám platit 12 euro na osobu na lanovce tam i zpět, a tak jsme se vydali pěšky. Myslím si, že to bylo dobré rozhodnutí, protože jsme měli mnohem více možností na vyhlídky do kraje. Krásně se vyjímal kostelíček Bavorské Rudy na této části hor. Z minula už vím, že Gipfel znamená vrchol, takže jsme tyto šipky sledovali. Bylo krásně, nádherně. Turistické značenínení tak časté jako u nás, značka se objevuje jen u křižovatek, takže třeba jete několik kilometrů a není-li tam odbočka, není tam ani značka. To je trošku rozdíl oproti našemu značení. Procházeli jsme tou stranou nahoru, kudy jsme se minule vraceli dolů. Stezkou plných kamenů jsme potkávali i mnohé čechy i s dětmi. Krásné lesní kvítí s motýli a výhledy do kraje mě zabavily natolik, že najednou tady byl vrcholek. Na něm konečná stanice lanovky, několik restaurací. Dali jsme si občerstvení. Bavorské pivo nám strašně chutná. Je takové zakalené, a pro mě sladké. Mám takové pivo ráda. Potom jsme si to tay všechno prolezli. Výhled byl fantastický, je tu i malinkatá kaplička, nějaké náhrobky, možná oběti hor. 

Došli jsme i k základně Nato. Všude impozantní výhledy. Shora je vidět i na javorské jezera. Samozřejmě jsme se vyfotili i s křížem, který tady všude mají na kopcích jako znamení toho nejvyššího bodu. No a potom jsme podešli krásnou moderní lanovku a vydali se směrem dolů na Brenner. Přesně naopak než minule. Je tu krásný upravený kříž, miluju tyhle křesťanské prvky. Jsou tady tak samozřejmé. Potom jsme poodešli k chatě, kde vyhrávala dechovka a lákala kolemjdoucí k občerstvení, scházeli do Brenneru. A v tom se před náma objevilo stádo oveček i s pastýři. Slyšela jsem sice nějaké Hep Hep Hep, ale až mnohem později jsem pochopila že to je místní  honácký pokřik na svěřený dobytek. Nikdy v životě jsem neviděla tolik ovcí pohromadě. Trvalo to dlouhé předlouhé minuty,, než nás obešli. Ovce a kozy byli krásné čisťoučké. Měli tam i oslíka. A honákům pomáhalo i několik psů. Obzvláště roztomilé byly ty nejmenší ovečky. Tak to byla přímo pohádková bodka za dnešním velmi podařeným výletem. Dole v Brenneru jsme potom počkali na autobus, sluníčko dost pražilo, a chvíli jsme byli doma. Vezl nás zpětt stejný řidič. Autobus plně prázdný.

 

 

https://martaann.rajce.idnes.cz/Sumava_2016_-_pondeli/

 

 

den čtvrtý

2013 - 27. srpna

Tento den jsme se rozhodli zdolat Velký Javor, který je na německé straně. Jezdí tam autobus. Měli jsme ještě chvilku čas, tak jsme se prošli po Železné Rudě. Zjistili jsme, že je to odsud leckde spádnější. 1.5.1945 osvobodil Železnou Rudu generál Patton. Strašně se mi líbí pohybovat se na území, které osvobodili američani. Bylo stále zataženo, mlhavo. Obchůdky v Železné Rudě jsou dvojjazyčné. No a pak už jsme se svezli, Zbyněk nechtěl úplně pod vrchol a tak jsme vystoupili v Brenneru. Příroda byla taková tajemná v mlze. Potkávali jsme spoustu německých turistů. Němci jsou chytří, nahoru se vyvezou lanovkou a dolů jdou pěšky. My šli pořád nahoru do kopce. Naším směrem nešel nikdo. Cestu a vyhlídky jsme jen tušili, že by tam něco mohlo být. Viditelnost se zhoršovala. Už jsme prošli pod lanovkou. Fotila jsem polní kvítí v mlze. Když jsme vystoupali nahoru, byla viditelnost sotva jeden metr. Našli jsme vrchol s křížem. V restauraci s námi mluvila češka, která tu pracuje. To bylo prima. Jen jsme tušili, že by tu někde měla být základna Nato, ale nevěděli jsme, kde to v mlze hledat. Tak jsme se vydali po turistický stezce dolu. Příroda byla velice tajemná s tou mlhou dokola. Kameny byly porostlé mechem. Všude kapradí. Kořeny stromů obmotávaly velké 

kameny. Bylo to jako v nějakém začarovaném lese. Potom jsme sestoupili k Velkému Javorovému Jezeru. Tam to bylo moc krásné. Mlha tu nebyla tak hustá jako nahoře. A co mě překvapilo, Němcům nedělala problém chráněná příroda. Plavili se po jezeře na lodičkách. U nás všechno přísně střežené a zakázané, aby se příroda nezdevastovala. U nich se chovají k přírodě přátelsky a tudíž nemusí přísně střežit přírodní dědictví. A mohou si proto dopřát plavbu po ledovcovém jezeře. Potom jsme pokračovali dál smětrem na Bavorskou Rudu. Přestože byla pořád mlha, bylo přece jen mnohem víc vidět než nahoře. Nakonec jsme šli kolem malého potůčku, byla tu krásná stezička. Moc krásné a čisté místo. Les a les a potůček. Viděli jsme i stopy rysa. No a nakonec se před námi Bavorská Ruda objevila. Byla jsem už dost unavená, a tak jsem byla moc ráda, že můžeme sednout do vlaku a vrátit se do Hojsovy Stráže. 

 

https://martaann.rajce.idnes.cz/sumava_2013_srpen_4/

 

 

2016 - 26. července

 

Využili jsme toho, že jsme v Železný Rudě a je tu dobré spojení na všechny strany a rozhodli jsme se vydat na námi neprobádanou stranu do Prášil. Počasí nám přálo, les plný borůvek, sem tam houba. Krásné vyhlídky do protějších kopců. Na planině bylo horko. Byly tu dost popadané stromy. Došli jsme k Prášilskému Jezeru. Bylo to tam pěkné, ale oproti Černému a Čertovu jezeru, co jsme viděli před třemi roky, tu bylo o hodně míň stromů, asi tu byl nějaký polom, vichřice nebo co. Les byl prostě dost řídký a stromy popadané. Po krátkém pokochání se, jsme se vydali dál. Les, který následoval, byl mrtvý. Vypadalo to strašně. Je tu cedule s vysvětlením, že tu v roce 2007 řádil orkán Kyrill. Vypadá to, že se příroda od té doby ještě nevzpamatovala. Blížili jsme se k rozhledně Poledník. V komunismu to bylo tak tajné místo, že není ani zaznačené na tehdejších mapách. V letech 1960 - 1990 tu byla vysoce tajná vojenská základna s radary odkud soudruzi střežili především základnu Nato na Javoru. Rozhledna je to pěkná, ale občerstvení spíše sparťanské. Ale je tam pěkné posezení. Opět se to začalo mračit a zatahovat. Po chvilce odpočinku jsme vylezli nahoru. Uvnitř je situaované muzeum železné opony. Různé vysílačky, ostnatý drát, spousta fotografií jak to tady kdysy vypadalo. Rozhled byl velmi zajímavy, nejvíce nás děsila propast pod námi hluboká 34 metrů skrze děrovanou podlahu. Většinou se lidi plazili připlácnutí kolem zdi, protože to na vás nepůsobilo dobře, ta obrovská hloubka. No a potom jsme se vydali druhou stranou zpátky, byli jsme už docela unavení a trasa do Železné Rudy se nám zdála příliš dlouhá. Vzali jsme to tedy na Frantův Most, kolem krásného potůčku. Všude tady rostly moc pěkné mochomůrky. Vypadalo to tam jako v pohádce. Poletovaly tu motýlkové. Moc krásná lesní krajinka.  Zakončili jsme to opět v Prášilech a dali si něco dobrého v místní hospůdce než nám přijel autobus. 

 

https://martaann.rajce.idnes.cz/Sumava_2016_-_utery/

 

 

den pátý

2013 - 28. srpna

Poslední den dovolené jsme naplánovali výstup na Velký Ostrý. Prošli jsme naši již známou loukou s malinkou kapličkou a vydali se směrem jako na Bílou Strž. Prošli jsme kolem autobusové zastávky, jezdí tady autobus až do Lam. To bychom mohli někdy využít. Šli jsme kolem Bílého Potoka přes Stateček. Pořád mlha, pořád mrholilo. Stoupali jsme dlouho do kopce. Vyhlídky nikterak žádné, nebyl opřes tu mlhu nic vidět. Došli jsme na Ostrý, je tu státní hranice. Našli jsme vrchol podle kříže. Je tu nahoře hospůdka s německými nápisy. Je to už na německé straně. Byl tu moc krásný skřítek se znakem Německa. Opět se schylovalo k dešti. Skála byla mokrá, vidět do dálky nebylo. Takže jsme se rozhodli raději už vrátit. Spěchali jsme abychom nezmokli. Vraceli jsme se kolem našich známých koz. Škoda Šumavo, žes nám nepřipravila vlídnější počasí. Když jsme druhý den odjížděli, bylo krásné slunečno. Chtělo se mi brečet. 

 

https://martaann.rajce.idnes.cz/sumava_2013_srpen_5/

 

 

 

 

2016 - 27. července

Stejně jako před třemi roky, jsme se pátý den dovolené vydali na Velký a Malý Ostrý. Tentokrát jsme to měli z Rudy dál, takže jsme se svezli vlakem. 

Náš číšník, říkal, že tam chodí z Rudy pěšky, ale je to opravdu už moc kilometrů, takže jsme si ulehčili vláčkem. 

Vzali jsme to přes Hamry, kolem nádherné Panny Marie v kmeni stromu, a kolem našich známých koz na palouku. Šli jsme již známou cestou, a vyhlídky byly o dost lepší než posledně. Kamsy jsme dohlídli. Nebyla ta příšerná mlha.

 Dokonce na nás vysvítalo sluníčko. Nádhera, les opět plný borůvek. 

Vyšplhali jsem nahoru a v hospůdce bylo rušno. Vypadalo to tam lákavě. Na vrcholku Velkého Ostrého bylo rušno, tak jsme šli směrem k Malému dál, kolem kamene dotyku a už jsme viděli sousední kopec Malý Ostrý. Není to tak daleko. Jen musím z kopce a zase do kopce. Je to tady nádherné. Kdybychom si měli vybrat jen jediné místo na Šumavě, kam se chceme vracet, bude to určitě tady. Dole mezi oběma kopci je malá kaplička s nádhernou vyřezávanou Madonou a Ježíškem. Kopce jsou tu také porostlé mechy. Nádherná vyhlídka. Na Malém Ostrém jsou mladí vojáčkové. Je jich tady hodně, zřejmě hlídají hranice před uprchlíky nebo nevím proč. Měli v Bavorsku teroristické útoky, jsou v poplachovém stavu. Zdravili mě Gruss God, a jelikož viděli mou mariánskou medailku, předpokládám, že jsem jim nemohla připadat nebezpečná. Bavoři jsou zbožní, to je mi na nich opravdu velmi sympatické. Vyhlídka z Malého Ostrého byla pěkná, ikdyž byl přece trochu opar. Ale pořád lepší než úplná mlha. Také tu řádil Kyrill, mají tu památník, ale hory a především lesy tu nejsou tak strašně poničené jako na naší straně. A tak jsme ještě vylezli na Velký Ostrý a potom si šli dát bavorské pivo. Přes hospůdku prochází hranice, seděli jsme na české straně, a bavoři na bavorské. Hráli na harmoniku, bylo to moc stylové. Užili jsme si to. Uvažovali jsme, že bychom příště mohli dojít až někam do Lam, vždyť tam jezdí náš autobus, snad se sem ještě někdy vrátíme. V lidové tradici se toto místo nazývá Prsa Matky Boží. Po cestě zpět bylo slyšet hřmění. Přidali jsme sice do kroku, ale nestihli jsme dojít někam do civilizace. V lese byla nějaká chata, či snad nějaké přečerpávací stanice, schovávali jsme se tam pod kratičkou střechou a dost dlouho čekali než se to přežene. Nakonec jsme se vrátili k vlaku a dojeli do Rudy.

https://martaann.rajce.idnes.cz/Sumava_2016_-_streda/

 

den šestý

2013 - 29. srpna

 

Šestý den jsme z Šumavy odjížděli hned ráno. Bylo krásně a mě bylo do breku. Číšník si dělal z našeho neštěstí srandu. To mě hodně mrzelo. Věděla jsem, že sem už se teda vracet nebuudeme. Vyjeli jsme na dlouhou cestu domu a zastávku jsme si udělali v Praze. Ani ve snu nás nenapadlo, že uteče nějaký ten rok tam budeme bydlet. není ten život zajímavý? Šli jsme z vlakového přes Václavák na jídlo do restaurace na Uhelném Trhu. Potom jsme prolezli Betlémskou kapli, kde bydlel Jan Hus. Potom jsme šli kolem Národního divadla, podél Vltavy přes Karlův most. Bylo tam tolik lidí, že Zbyněk řekl, že teď když jsme si Karlův most prošli, že už tady víckrát jít nemusíme. Došli jsme k Pražskému Jezulátku, a potom se šplhali do Petřínského kopce pod rozhlednu. To vám byla fuška. Připadalo mi to horší než na na Šumavě. Z Petřína jsme vylezli u Lorety a potom pokračovali k Hradu a po Starých zámeckých schodech dolů. Přes Malou Stranu, kolem Orloje zpátky k vlakovému náraží. 

 

https://martaann.rajce.idnes.cz/Praha_-_dovolena/

 

2016 - 28. července

 

Poslední den jsme se vydali obhlídnout Bavorskou Rudu. Již bydlíme v Praze a tudíž nás nečeká cesta přes celou republiku jako posledně. Den byl jako vymalovaný. U kostelíčka, který by měl být zasvěcen Janu Nepomuckému, měl inástěnku, že zde měl včera nějakou přednášku Anselm Grun, můj velmi oblíbený spisovatel. Zajímavá okolnost. Je odsud nádherný výhled na Velký Javor. Na hlavním oltáři ale podle mě nebyl Jan Nepomucký, tak vůbec netuším, komu je to tady vlastně zasvěcené. Bude to patrně sv. Mikuláš, kterého mají nakresleného na farním domě. Některé sochy svatých identifikuju, jako například sv.Floriána, Jana Nepomuckého, Božské Srdce, některé netuším, kdo by to mohl být. Je tu nějaká vysoká a špičatá věžovitá střecha, patřící nějakým evangelikům. Možná je to zvonice. Rozloučili jsme se s krásným Bavorskem a šli zpět. V Cukrárně u Sněhurky jsme si dali něco na mls no a potom už jsme mířili k domovu. Oproti minulé dovolené jsme chytli mnohem příjemnější poasí. Bylo to krásné. 

 

https://martaann.rajce.idnes.cz/Sumava_2016_-_ctvrtek/