Jarní pouť do Ženevy a jižní Francie
16.04.2018 18:20Jarní pouť do Ženevy a jižní Francie
2018
8.4.2018 den odjezdu – svátek Božího Milosrdenství
Moje sestra Maru nasedala v Olomouci a vyjížděla autobusem už ve 13 hod. To my pražáci jsme měli nasedat až v 17 hod. Zbyněk mě vyprovázel, našli jsme Jolanu, a odtušila jsem, že ještě dvě starší paní a jedna v našem věku patří také k nám, podle kufrů, co měli sebou. Zbyňkovi se nechtělo čekat, tak už jel domů. Maru mi mezitím psala, že mají na dálnici problém, že je tam bouračka a že stojí, že budou mít pravděpodobně zpoždění. Mezitím mi volal pan Miklas, že mám všechny sehnat dohromady, že pak budeme rychle nastupovat, abychom to všechno dohnali. Sestra nás mezitím bavila smskami typu, že jim čte pan farář z knížky: Pane faráři, já vás budu muset zabít. Přijeli až o půl osmé. Nevadí, nasedli jsme a vydali se směrem k hranicím. Čekala nás dlouhá cesta noční Evropou do Ženevy.
9.4.2018 Slavnost Zvěstování Panny Marie
První den v Ženevě.
Do švýcarského města Genova jsme přijeli v sedm hodin ráno. Svítilo ještě noční osvětlení, než jsme ale vystoupili z autobusu, zhaslo. Vydali jsme se k bazilice Notre Dame, kde jsme měli mít bohoslužbu. První jsme se zastavili v kostele sv. Josefa, https://saintjoseph.ch/
který jsme si prohlídli. Potom jsme měli malou toaletní přestávku na okraji ženevského jezera a potom už jsme obcházeli okolo něj. Ženevský symbol je veliký vodotrysk. Tryská až do výšky 140 metrů, ta vytrysklá voda váží až 8 tun, a pumpa, která tento obří sloup vody tryská je ze Sigmy Lutín. Šli jsme anglickým parkem, kde bývají květinové hodiny, bohužel jsme přišli zrovna v dobu, kdy místní zahradníci rušili květinovou výzobu, a celé to odkryli pryč, bude se zřejmě vysazovat výzdoba nová. No co už. Stromy – platany zde byly zvláštně zastřiižené, budily dojem, že jsou z jiné planety. Doobcházeli jsme kousek podél jezera přes most s názvem Mont Blanc a pan Miklas nás poslal napřed, k protestantskému kostelu, a sám šel zjišťovat jestli půjde domluvit cestu lodí po jezeře. Ten kostel byl zasvěcen Nejsvětější Trojici - https://holytrinitygeneva.org/welcome/
no a potom už jsme přicházeli k bazilice Panny Marie, kde jsme měli mít bohoslužbu. Venku se mezitím udělalo krásně, a tak jsme po bohoslužbě a prohlídce chrámu, přešli okolo místních slavných bank k pomníku Henryho Dunanta, zakladatele červeného kříže, který zde žil a který mají švýcaři ve státním znaku. Následovala přestávka v parku, https://www.geneva.info/parc-des-bastions/
kde byla spousta laveček, kde byly toalety, a také veliké šachové figurky. Po pauze jsme se vydali okouknout sochy reformátorů, bylo tam jméno i Jana Husa, no mě moc neberou ty protestantské záležitosti. Měli tam napsáno, že po temnu přišlo světlo. Nelíbí se mi tyhle protikatolické narážky. Ale bohužel tohle hlavně patří do historie Ženevy. Opustily jsme sochy reformátorů a vyšlápli kopeček k radnici. Byla to hezká historická budova, měli tam i stará děla, a kousek dál byl nejstarší dům v Ženevě. Prošli jsme úzkou uličkou ke katedrále sv. Petra. https://www.geneva.info/st-peters-cathedral/ Vede tudy svatojakubská cesta, z toho jsem měla velikou radost. Zrovna odbíjely zvony poledne. https://martaann.rajce.idnes.cz/Jarni_pout_jizni_Francii_-_1.den_-_Zeneva/#MVI_3671.jpg
Pomodlili jsme se tedy Anděla Páně. Prohlídli si katedrálu a vyšplhali se na věže katedrály, někteří jen na jednu, bo jsme nenašli vchod do druhé. Je odsud vidět pohoří Mont Blanku, s nejvyšší horou Evropy. Chodbičky ve věži byli uzoučké, měli tam proto semafor. S Joly jsme se vydali koupit si něco k snědku. Nakoukly jsme do čokoládového obchodu, do obchodu s parfémy a do supermarketů. Na ulici hrál mladý kluk na klávesy. Jolana byla z něho celá unešená, prý hrál mistrně, já to tolik nepoznám. Maru se mi stratila, hned jak jsme byli ve věži. Pan Miklas si potom pro nás přišel, většina už byla u jezera, včetně mé sestry. Počasí se sice mezitím zhoršilo, i trošku krápalo, ale nevadí svezli jsme se lodí, okruhem na 50 minut. https://www.lake-geneva-switzerland.com/
Okolo jezera jsou velice zajímavé domy, kde bydleli ještě zajímavější lidé. Například, zde bydlela spisovatelka, co napsal slavný horor Frankštejn. Dále zde přebýval Lenin a vymyslel zde svou rudou revoluci. Také zde mají vilu Rothschildové. Celkově jsme se s Jolanou shodly na tom, že má ženevské jezero nějaký temný vliv na lidi, co zde pobývají. https://martaann.rajce.idnes.cz/Jarni_pout_jizni_Francii_-_1.den_-_Zeneva/#MVI_3759.jpg
No a pak už jsme se vraceli do autobusu, po cestě jsme si ještě koupili nějaké ty suvenýry a zaběhli na wécko. Přemístili jsme se ještě toho večera do Arsu, kde jsme měli nocleh, a stihli si zajít prohlédnout večerně osvětlenou baziliku sv. Jana Maria Vianneye. Někteří se zde modlili růženec, jiní po jejích odchodu adorovali. U kostela byla socha Jana Maria Vianneye, hezky se na mě usmíval. Řekla jsem mu, že když se začal pozdě učit i on, a šlo mu to velice těžko, jestli by nechtěl být patronem nad mým učením, bo máme mnoho podobného. Ráda bych se konečně naučila nějakou cizí řeč. Chodím na španělštinu, a tak jsem ho poprosila o přímluvy za tuto mou činnost. A on se na mě pořád tak usmíval a usmíval. Myslím si, že s tím něco udělá. :) Nějací lidé, nevím jestli místní nebo hosté z penzionu, zde měli diskotéku, a zpívali před hospůdkou, která byla nedaleko baziliky. My po jedné probělé noci a po dni plném zážitků spěchali na kutě.
https://martaann.rajce.idnes.cz/Jarni_pout_jizni_Francii_-_1.den_-_Zeneva/
10.4.2018 - Druhý den Ars, Taizé, Cluny, Paray le Monial
Ráno jsme měli mši sv. v bazilice u hrobu sv. Jeníčka M.Vianneye. https://www.arsnet.org/?lang=fr
Potom jsme pospíchali na snídani a nastěhovali se zpátky do autobusu. https://catholica.cz/?id=3521
Pak následovalo promítání krátkého filmu o životě světce a prohlídka fary, kde svatý farář arský žil, a kde i zemřel. Je to letos výročí 200 let, co přišel sv. Jan Maria do Arsu. Nakoupily jsme nějaké suvenýry u sestřiček.
Potom jsme odjížděli do Taizé. https://www.taize.fr/cs_rubrique325.html
Přijeli jsme tam s úmyslem účastnit se polední modlitby. Navštívili jsme hrob zakladatele této ekumenické společnosti, bratra Rogera. Byl prostý a jednoduchý jako celé jeho dílo. Dali jsme si kafe u autobusu, a pak vešli dovnitř tézáckého areálu.
A bylo to nádherné, účastnit se toho všeho. Člověk to zná jen z internetu, ty jejich zpěvy jsou nezaměnitelné. Jsou ve stylu v jednoduchosti je síla. https://martaann.rajce.idnes.cz/Jarni_pout_jizni_Francii_-_2.den_-_Ars%2C_Taize%2C_Cluny%2C_Paray_le_Monial/#MVI_3888.jpg
Vůbec se nám nechtělo pokračovat dál. Jeden by se tu rád zapoměl.
Potom jsme se přemístili do Cluny, kde byl kdysy největší kostel na světě, spravovali ho benediktíni. Jenže reformní hnutí vzalo sebou i tento kostel. https://cs.wikipedia.org/wiki/Klášter_Cluny slavné bylo clunyjské hnutí.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Clunyjská_reforma
Dnes z něho zbylo jen pár věžiček, zbytky mohutných sloupů, které obrovský kostel podpíraly. Jeden čas také sloužily tyto trosky jako kamenolom. Krajina je tady krásná, podobná té naší české a moravské. Bylo tady spousty luk, polí a vesniček v kamenném stylu.
No a potom už jsme přijeli do kláštera Paray le Monial, kde měla sv. Markéta Maria Alacoque zjevení Ježíše, který jí předal pokyny pro slavení prvních pátků v měsíci. Klášter zde založili benediktini, v okolí hospodařili na polích a díky tomu tady začaly vznikat vesničky. Později sem přišly sestřičky a jezuité. Sv. Markéta, zde měla několik zjevení Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, a je zde také její místo posledního odpočinku. Lze ji spatřit v proskleném sargofágu.
https://catholica.cz/?id=5124 Prohlídli jsme si klášter a kostel, kde sv. Markéta odpočívá. Pak nás místní pán pozval na krátké video o životě světice a jelikož bylo v češtině, nechali jsme se zlákat. Potom jsme pokračovali směrem k autobusu a potřebovali jsme se ještě přemístit k místu noclehu. Do hotelu F1, je opravdu škoda, že jsem o nich při své pouti do Santiága nevěděla. Člověk se pořád učí. Proto jsem ráda, že na tyhle poutě jezdím, vždy mi to nabídne novou řadu možností se něčemu přiučit. Spali jsme se ségrou a s Joly. Večer jsme se ještě pokoušely s Maru najít nějaký obchod skrz nákup bagety, ale našly jsem jen zavřený Lídl. Pan Miklas nám potom jednu bagetu prodal, takže jsme hlady neumřely. :)
11.4.2018 Třetí den – Nevers a cesta do Lurd
Ráno po snídani jsme odjeli do kláštera, kde spí sv. Bernardeta ve svém neporušeném těle. https://www.sainte-bernadette-soubirous-nevers.com/
Je to vizionářka z Lurd a sem do Nevers do kláštera se přemístila kvůli poutníkům, kteří jí nedali pokoj. Zemřela velmi mladá na plicní chorobu. https://www.catholica.cz/?id=1238
Prohlídli jsme si klášterní kostel a vydali se na předlouhou cestu k Lurdům. Cesta trvala pravdu velice dlouho. Bylo samozřejmě několik zastávek. Byli jsme u jednoho levného jídla Flunch se to jmenovalo, prý je to nějaká frančíza levných jídelen, to si musím zapamatovat. To by se mi mohlo hodit až poputuju přes Francii. A po příjezdu a po ubytování v poutním domě sv. Jakuba (jak jinak že ? To je muj svatý prostě, všude mě provází :) ) jsme měli bohoslužbu v kapli sv. Izaiáše. https://www.lourdes-fr.com/en/attractions/cite-saint-pierre.htm Mělo se jít na večerní průvod, čekala jsem tam první. Ale pan Miklas řekl, že dneska se nikam nepůjde. A když mě ujistil, že se opravdu nikam nepůjde, šla jsem do svého pokojíčku a vlezla do sprchy, prý na mě sestra volala, že se nakonec dolů jde, jenže já to v tý sprše neslyšela. A tak jsem šla v klidu spát ve svém jednolůžkovém pokoji. Bylo to krásné, docela bych si dokázala představit, že bydlím někde v klášteře. Jen bych si do svého pokoje potřebovala přidat knihovničku.
https://martaann.rajce.idnes.cz/Jarni_pout_jizni_Francii_-_3.den_-_Nevers%2C_presun_do_Lurd/
12.4.2018 - čtvrtý den – Lurdy
Ráno jsem zjistila, že byli včera na večerním průvodě a beze mě. Opravdu dlouho, velice dlouho, jsem to rozdýchávala. Ale nakonec jsem si řekla, že tomu zřejmě Pán chtěl, abych nešla. Protože se přece všechno děje jen s jeho svolením. A moje zlost konečně pominula. Mše sv. byla u jeskyňky Zjevení. Moc se mi líbila historka, kterou otec při kázání vyprávěl. Jak jde Ježíš v nebi a ptá se sv. Petra – Petře, co je to tady za lidi, ti tady přece vůbec neměli být. Petr říká, nevím Pane, kde se tu vzali. Ježíš mu řekl, ty máš přece klíče od nebeské brány. Další den se to znovu opakovalo. Petr říká: Pane víš, nechtěl jsem ti to říkat, ale ty lidi sem přivedla tvoje Matka. Dělal jsem, že to nevidím. Ježíš se zamyslel a říká: Víš co Petře, dělej dál, že to nevidíš. Uvědomila jsem si, že je to vlastně o mě, vždyť já do nebe také nepatřím. Bylo mi to líto. A jsem nyní tady u lurdského zjevení a prosím Pannu Marii, aby mě taky propašovala do nebe a se mnou celou rodinu. Po mši jsme si nabrali vodu a jeli na snídani. Žalm 38 – Mám ovšem k pádu velmi blízko.
Odpoledne jsme prošli podzemní baziliku Pia X., včetně kaple, kde je krev Jana Pavla II. z atentátu.
Pak jsme šli na film o Lurdských zjeveních do informací. Prošli jsme růžencovou baziliku a viděli zblízka sochu Panny Marie, která se nosí při procesích. Někteří nabírali vodu, jiní stihli projít jeskyní, my stihly krátkou modlitbu. A jeli jsme zpátky na oběd. Po odpolední pauze jsme se vydali po stopách sv. Bernardety, kde s rodiči bydleli, kde byla pokřtěná. Kostel je bohužel v rekonstrukci. Zde jsou fotky z loňska, když se kostel ještě neopravoval. https://martaann.rajce.idnes.cz/Francie_-_Lurdy/#IMG_0595.jpg
https://martaann.rajce.idnes.cz/Francie_-_Lurdy/#IMG_0601.jpg
Pak jsme se vrátili zpět do areálu kostelů a šli na křížovou cestu. Je moc pěkná, ke konci nám začalo krápat. Eucharistický průvod byl přemístěn do podzemní baziliky, kvůli dešti. Účastnili jsme se toho. A pak už jsme se vydali na večerní průvod. Vnímala jsem, že je to důležité účastnit se průvodu, protože to Panna Maria po sv. Bernardetě chtěla kvůli obrácení hříšníků. Mám ve své rodině tolik nevěřících! Cítila jsem, že bych měla chodit častěji. Třeba se sem ještě dostanu. Byla jsem překvapená, kde se tolik lidí vzalo. Bylo tam opravdu veliké množství vozíčkářů. Šel dokonce náš pan řidič, který neustále opakoval, že tohle by mu nikdo nevěřil.
https://martaann.rajce.idnes.cz/Jarni_pout_jizni_Francii_-_4.den_-_Lourdes/
13.4.2018 - Den pátý – Lurdy
Měla jsem v plánu jít na lurdský hrad a vyjet nahoru na kopec, kde jezdí lanovka. Dnes by měl být volný den, tak jsem doufala, že to nějak dám. Včera jsem si zjistila, že je vstup do hradu za 7 euro. Našla jsem i vchod dovnitř. Jenže počasí mě tento den zrazovalo. Nebylo už tak pěkně jako včera. https://ee.france.fr/cs/discover/lurdy-lourdes-pyreneje-poutní-místo-kostel
Po snídani jsme vyšli dolů do Lurd, do baziliky - krypty na mši sv. Po bohoslužbě jsme si kryptu prohlédly a šly kouknout na koupele. Kupodivu tam nebyla žádná fronta. Takže jsem se narychlo rozhodla, že půjdu také, ikdyž jsem to původně v plánu neměla. Sešly jsme se u jeskyňky. A pak jsme se nechaly nahoru k poutnímu domu vyvést autobusem na oběd. Holkám se sice skrs počasí na ten kopec nechtělo, ale šly se mnou. Šly jsem přímo z našeho ubytování, je to blíž než z centra. Našly jsme o celkem v pohodě. Šla jsem podle navigace. Šly jsem kolem nějakého cyklistického závodu. Lanovka jela za 5 minut. Tak jsem neváhala a koupila si zpáteční jízdenku nahoru za 12 euro. Holky, že budou dole, že kousek vystoupají. Tak jo. Tak jsem jela sama. Počasí bída. Jednu chvíli jsem si navlíkla i pláštěnku. Lanovka je petřínského typu. Jede dobrých 10 minut nahoru. Zalíhaly mě přitom uši. Nahoře jsem potkávala jen francouze. Vyšplhala jsem se k tomu železnému kříži. Lurdy byly tak hluboko dole. Byly vidět i zasněžené Pyrenee. Ale všude šedivé mraky, jednu chvíli zahřmělo. Obešla jsem tam kousíček. Jsou tady nahoře nějaké jeskyně, je tam vstup hned naproti výstupu z lanovky. Je tu také restaurace, ale přestože kuchaři vyhlíželi ze dveří, zřejmě uvnitř nikdo neseděl. Ani vlastně venku. Neměla jsem odvahu, chodit někam dál. Kameny byly příliš kluzké. Když jsem si to dostatečně – úměrně k počasí prohlídla, počkala jsem na zpáteční lanovku dolů. Jezdí to, co 20 minut. Nahoře v horní budově lanovky jsou křivá zrcadla jako na Petříně. Psala jsem holkám jestly už šly, že pojedu ve tři dolů. Čekaly na mě. A pak jsem se vrátily zpět do centra.
Zašly jsem se podívat do posledního patra baziliky, kde je kaple či kostel Neposkvrněného početí. Potom jsme šly s Maru za řeku Gávu, zapálit svíčku. Mezitím se rozjasnilo, což mi bylo dost líto, vzhledem k mému výletu. Ale co se dá dělat. Už jsem tu. Pak jsme chvíli seděly v adorační kapli. A nakonec se vrátily autobusem na večeři. No a po večeři jsem šly se sestrou ještě na průvod, s ostatními účastníky zájezdu. Zdola se ozývala rocková zábava, dost mi to připomělo dobu, kdy jsem v patnácti chodila na Unexy. Jedny paní z našeho zájezdu říkaly, že se budou koukat na průvod zhora, tak si sestra u nich nechala své kanystry s vodou. Dnes to nebylo tak seřazené jako včera po čtyřech. Šly jsme v průvodu dost stádně, a také lidi často zastavovali, a tak jsme je často přebíhaly, až jsme se dostaly dopředu. Včera se modlili z našeho zájezdu i česky a polsky. Dneska tam předříkávali slováci. Dnes nebylo tolik lidí, co včera. Sestře zhasla svíčka, dala jsem jí tu moji, že něco vyfotím a ona mě poslala, ať vylezu nahoru a něco vyfotím také z jiné pozice. A tak jsem ji poslechla. Potom jsem se sešli u sv. Josefa, což bylo naše poznávací znamení, i s paníma, co nám hlídaly kanystry a šly jsem pěšky nahoru k naší ubytovně. Škoda, že jsem nestihla ten hrad, a že nahoře nebylo dobré počasí, říkám si, že sem budu muset opět zajet a doobjevovat to tady. Po cestě nahoru jsem si náhle vzpoměla, že jsem měla jednomu pánovi od nás z práce přinést medailku z Lurd. Ty brďo, já na to zapoměla jako na smrt. Už se dolů nepodíváme. Ale zachránila mě sestra, dělala nějaký větší nákup a dostala za odměnu takovou tu kartičku s medailkou navíc. A tak jsem si ji ráda vzala pro ty stařečky do práce.
https://martaann.rajce.idnes.cz/Jarni_pout_jizni_Francii_-_5.den_-_Lourdes/
14.4.2014 - den šestý Carcassone, Pont u Gard, Avignon
Dobrovolní kuchaři a kuchařky v Lurdech se s námi loučili. Zazpívali jsme jim české písničky, tleskali nám. Dvě paní jim dokonce zatancovaly polku. https://martaann.rajce.idnes.cz/Jarni_pout_jizni_Francii_-_6.den_-_Carcassone%2C_Pont_du_Gard%2C_Avinon/#MVI_2164.jpg
Pak jsem odjížděli směrem ke Carcassone. Je to městečko, které vypadá jako hrad. Kdysy jej chtěli zbourat, naštěstí někoho napadlo starou památku zachránit, a nyní zde máme tento skvost. V místním kostele nám dokonce zazpívali, aby dojem z těchto historických prostor byl celistvý. https://martaann.rajce.idnes.cz/Jarni_pout_jizni_Francii_-_6.den_-_Carcassone%2C_Pont_du_Gard%2C_Avinon/#MVI_4352.jpg
Chtělo by to celý den, abychom si mohli toto město prohlídout celé. Koupili jsme si nějaké bagetky, a jiné pečivo. Myslela jsem si, že uvidím město Carcassone, jak si jej pamatuji já, z mé pouti do Santiaga, ale k tomu čtvercovému náměstí jsme se vůbec nedostali. Hrad je vážně obrovský.
https://francie.svetadily.cz/languedoc-roussillion/Carcassonne/lokality
Potom jsme odjížděli k římské památce – mostu Pont du Gard. Zjistila jsem, že je tady blizoučko camp. To by stálo za to.
https://ee.france.fr/cs/discover/pont-gard-akvadukt
No a nakonec jsme přijeli do Avignonu, kde ve středověku sídlil papež. Bylo už dost pozdě a tak jsem se nedostali dovnitř. Prošli jsme ale zahradu okolo. A pan Miklas nám ukázal operu a radnici. Pak už jsme se přemíšťovali do místa našeho ubytování v Bolléne do dalšího hotelu F1.
https://ee.france.fr/cs/discover/avignon-provence-papezsky-palac-most
15.4.2018 - den sedmý – La Salette
Tohle byl den na který se nejvíc těšila Jolana, nalákala jsem jí na tento zájezd hlavně kvůli Panně Marii La Saletské. Plánovala jsem si, jak konečně vylezu na horu Gargaz, velice mě těšilo, že jsme tam měli mít 9 hodin čistého času na prohlídku. To bylo oproti loňské pouti luxusní. Loni jsme tu se slováky neměli tolik volna. Už jen vyjížďka nahoru je nádherná a kochací. Alpy byly zasněžené. Bylo to všechno krásné a jako vymalované, ale já si uvědomila, že je tu mnohem více sněhu, než loni v březnu. A začala jsem tušit, že s tou horou Gargas, to asi neklapne. Děj se vůle Páně. Už když jsme vystupovali z autobusu, koukala jsem se do dáli a viděla asi tři poutníky - či turisty, kteří na Gargas lezli. No uvidíme.
Obešli jsme to, kudy se dalo. I cesta na kopeček s lasaletským křížem za bazilikou byla zasněžená, do výšky asi dvou metrů. Loni jsme se tam dostali v pohodě. No já nevím teda. S některýma lidma jsme šli ke studánce, jen tudy se dalo dostat k sochám, jenže loni jsme šli normálně po kamenné cestičce. Letos je tady o dva metry sněhu víc, koukáme sochám na lysinku. Otec Marek šel na kopec před bazilikou, chtěli jsme jít za ním, ale nedalo se to. Bořili jsme se hluboko do sněhu. Museli jsme to celé obejít zase okolo studánky. Veliká škoda, že mě nikdo nenahrál jak se bořím po kolena do sněhu, když se snažím vylézt nahoru na kopec za ostatními. To by bylo moc prima pro pobavení. Ale nakonec se to podařilo. Udělali jsme si tady i fotku, těch co jsme se sem doškrábali. Když jsme byli na tom kopečku, vraceli se lidi, co jsem je viděla prve jít nahoru. A oni vám měli na nohou sněžnice. No to je marný boj, na Gargas musím letos zapomenout. Já se sem budu muset ještě vznovu vrátit.
Pohybovali jsme se různě v těchto místech, kam nám sníh dovolil. Meditovali jsme, svačili, modlili se. Někteří zašli na kafe do kavárny, kde se dalo zajít i na terasu, kde se také daly pořídit pěkné fotky. A potom už jsme šli na mši do kostela. Tam vám byla zima! Prohlídli jsme si kostel kolem dokola, bylo tam i podzemní muzeum věnované tomuto poutnímu místu, kterým nás provedl náš průvodce pan Miklas. Po mši bylo zase nějaké volno. Sedli jsme si do kaple s prosklenými zdmi, je odsud krásně vidět do kraje na vysokohorské štíty. Po chvíli začaly místní sestřičky chystat buďto mši sv. nebo nešpory, už nevím protože jsem potom odešla. Devět hodin volna se chýlilo ke konci a nás čekala dlouhá, předlouhá cesta domů. Vyfotila jsem ještě lasaletskou baziliku ve večerním osvětlení a pak už se nasedalo do autobusu.
16.4.2018 - den osmý - návrat
Byla jsem moc ráda, že mě osud přivedl do Prahy, kde bydlím už třetím rokem, protože jsme při téhle pouti vystupovali první. Ty autobusové přesuny mi nedělají moc dobře. Zase si to na dlouho rozmyslím, jet takhle daleko autobusem. To letadlo je přece jenom pohodlnější. Byla jsem dost nachlazená, ale po třech dnech jsem se z toho dostala. Možná to způsobila ta klimatizace. Ríkala jsem známým, všichni se jezdí léčit do Lurd, a já se tam nachladím. Mám to všechno naopak. Tahle pouť mě pomohla zase ukázat vidět se jinak. Myslím si, že jsem dost nepřispůsobivá potvora. Strašně mě vadily růžence v polštině. Byl to jeden z důvodů, proč jsem se odstěhovala z Orlové. Když se modlilo polsky, protestně jsem odpovídala španělským Zdrávasem. Chtěla jsem tím naznačit, že i já, takový řečový analfabet, jsem se naučila modlit se v cizí řeči. Doktor Pavel si toho všimnul. Seděl přede mnou, tak to asi ani nešlo, nevšimnout si toho. Říkal mi, že je přece polština braná na těchto svatých poutních místech jako světová řeč. Musela jsem uznat, že má pravdu, a že bych se svou averzí k polskému jazyku měla něco udělat. Pavel je moc fajn. Při cestě zpátky nám promítali film o papeži Janu Pavlu II. Je to opravdu skvělý papež, mám ho moc ráda. Pamatuju si ten den, kdy umřel, kde jsem zrovna byla a co jsem dělala. A byl to taky Polák. Možná už kvůli této úctě ke svatému papeži, bych se měla alespoň pár frází v polštině naučit. Beru si to jako závazek do budoucna, než se zase dostanu na pouť s polopolským zájezdem. Papa mějte se a všechno dobré ... Marta
—————